Zpracování keře honeybush

Každý, kdo by se vydal napříč cestou křížící hornatou stráň pásu Kouga, si může být jist skutečností, že bude okouzlen podmanivou medovou vůní linoucí se jako vánek. Od toho také pramení název honeybush nebo-li medový keř. A zajisté není to jen ona typická vůně keře, ale především samotný lahodný nápoj. Při vychutnávání si doušku, je snadné nabýt dojmu, že za touto až svůdnou medovou vůní stojí krom zelených lístků už jen vábivé sluneční doteky Jižní Afriky. Jak je tomu však ve skutečnosti? Lahodná chuť a příznačné medové aróma honeybushe je vlivem fermentace v rámci zpracování. Díky tomu známe a můžeme si vychutnat honeybush v jeho osobité formě.

Zcela prvotním krokem při zpracování honeybushe je odříznutí keře. To je třeba však umět a učinit náležitě správným způsobem. Proč je to tak důležité? Jestliže tento postup není správně proveden, výsledkem je, že lístky honeybushe budou mít setrvalou zelenou barvu měnící se ve světle hnědou, čímž lístky nelze použít v rámci dalšího postupu v případě zpracování. Naopak, lístky, které jsou správně sklizeny, podléhají následným dvěma podstatným krokům a to je fermentace a sušení. Oba postupy jsou velmi importantní a je třeba je velmi striktně dodržet, neboť plní svůj účel. Díky tomu pak ve finální podobě si můžeme vychutnat lahodný šálek honeybushe s nasládlou medovou vůní.

Co se týče fermentace - jsou dvě metody, jedna je zaměřena více na tradiční postup. Jedná se o prvotní techniku zpracování, která spočívá v tom, že sklizený honeybush je vršen do větších kup, které jsou poté ponechány fermentaci. Na vše je náležitě dohlíženo. Pro lepší představu – sklizené zelené lístky z keře jsou rozloženy na plátno, které je specifické pro tento účel a samotné výše zmíněné hromady kup čítají okolo čtyř až pět metrů v průměru, současně dosahující výšky až dvou metrů. Lze tedy konstatovat, že v tomto případě takto můžeme vidět náležité množství honeybushe na hromadě čítající okolo až dvě a půl tuny na váhu. Poté je celá kupa upěchována a po dobu několika dní jsou zelené lístky po celou dobu pod plachtou ponechány samotnému působení. Díky poměrně vysoké teplotě, která je uvnitř hromady, získávají lístky honeybushe z původního zbarvení temně hnědou barvu. Vlivem fermentace se též rozvíjí intenzita charakteristické medové vůně, která činí honeybush nezaměnitelným. Po třech dnech je plátno odkryto, samotné lístky jsou ponechány slunečním paprskům k náležitému usušení. Druhá a zároveň novodobější metoda v rámci zajištění nezbytné fermentace je za pomoci využití specifické fermentační trouby. Pozitivní je, že se v tomto případě jedná o mnohem kratší dobu a to místo tří dnů, zde stačí většinou interval v rozmezí od 24 do 36 hodin. Vše rovněž je pod důkladným dohledem v rámci korektní teploty po celou fermentační dobu. O jakou teplotu se jedná? Zpočátku se jedná o více jak devadesát stupňů a to po dobu prvních několika hodin. Poté je teplota postupně regulována až k šedesáti stupňům. Lístky jsou před tímto procesem nejdříve namočeny, což zabraňuje jejich znehodnocení v rámci působení vysoké teploty.

Tato druhá metoda probíhá za mnohem důraznější kontroly nad daným postupem oproti první variantě. Výsledkem je poté efektivnější zpracování v rámci transformace významných látek, které jsou uchovány ve finální podobě honeybushe.

Ať už dojde k fermentaci prvním či druhým způsobem, společné je poté vystavení lístků intenzivnímu slunečnímu svitu v rámci náležitého usušení. Jedná se přibližně po dobu jednoho či dvou dnů. Sluneční paprsky jsou finálním bodem celého procesu a dostání z lístků intenzitu náležitého medového aróma.